Lokalita

Chornitzerův dům se nachází uprostřed nejhezčího náměstí naší vlasti, náměstí Zachariáše z Hradce v Telči. Současná krása města vznikla v polovině 16. století, kdy se ujímá telčského panství  Zachariáš z Hradce. Pro město i hrad nastává doba největšího rozkvětu. Osvícený a bohatý velmož velkoryse přestavuje podle návrhů architekta B. Maggiho z Arogna svůj gotický hrad a přistavuje renesanční zámek. Italští řemeslníci povolaní na zámek pomáhají měšťanům přestavět gotické příbytky na úhledné domy se štíty a podloubím.  

Historické jádro města, tvořené rozsáhlým renesančním zámeckým komplexem a náměstím s unikátním nenarušeným komplexem historických domů v renesančním a barokním stylu, si udrželo po celá staletí svou osobitou tvář z časů Zachariáše z Hradce. Tvář, která  získala i díky působení italských architektů a řemeslníků italský nádech.  Ne nadarmo se říká Telči Moravské Benátky. Město bylo zapsáno v roce 1992 na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Historie

Historie domu sahá až před rok 1530, kdy zachvátil město Telč rozsáhlý požár. Prvním zjištěným majitelem tohoto domu byl Mertl či Martin kosař. Mertl kosař, jak jméno jeho jasně praví, byl řemesla kosařského či srpařského. Mertl kosař zemřel v roce 1567 a ve svém kšaftu,  odkázal dům svému synovi Linhartu krejčí. Linhart Mertlů se účastnil správy městské, od roku 1560 býval konšelem a v letech 1580-1582 byl městským či ložním rychtářem.

Další vlastník Jan Liškář byl též na radnici městským konšelem. Na zvonu sv. Jakub, který byl ulit roku 1603, čteme mezi ostatními konšely též jméno Jana Liškáře. V roce 1609 byl dům prodán Vlachovi Petru Albertovi za 430 kop. Petr Alberto byl zřejmě potomkem těch Vlachů, kteří přišli v polovici 16. století do Telče na stavbu zámku. Petr Alberto zasedal od roku 1619 na radnici jako konšel, případně jako purkmistr.  Zemřel v roce 1640 a podle kšaftu obdržela dům vdova Marie Magdalena Albertová.

Významným majitelem domu se v roce 1734 stal Ondřej Hanusík, obchodník s látkami. Tento velmi bohatý muž nechal postavit svým nákladem kapli Pany Marie ve Štěpnici a v roce 1727 dal zbudovat sousoší sv. Rodiny pod Velkou branou. V roce 1747 získal dům Martin Ignác Chornitzer. V letech 1751-1760 byl městským syndikem a poté byl dlouhá léta vrchním ředitelem panství teleckého. Rodina a potomci pana Chornitzera zde žili až do roku 1897. Tedy celých 150 let.  Dá se říci, že se tato rodina nejvýznamněji podílela na jeho současné kráse.

Architektura

Dům stojí na poměrné široké a dlouhé gotické parcele. Existoval již před rokem 1530. Z gotického domu zůstaly po renesanční přestavbě obě sousední zdi a hloubková střední zeď. Patrně již v polovině 16. století stálo loubí. Tehdy byl průjezd patrně prodloužen, přičemž sklep byl podklenut do středního pilířku. Kdy bylo proklenuto patro není jasno.

O barokní přestavbě totiž neexistuje ani jediný zápis. Při úpravě průčelí kolem roku 1740 bylo přeměněno i schodiště a nově upraveny otvory v čelní zdi. Roku 1900 byl svázán nový krov a vyměněna okna. Objekt patří k hodnotnější části historických měšťanských domů ve vnitřním městě nejen pro své honosné barokní průčelí, ale zejména dochovanou historickou strukturou svých bytů i hospodářských prostor. Poměrně značný je v domě i počet dochovaných hodnotných architektonických článků a prvků historické stavební výbavy. Významné stavební, historické a architektonické prvky: barokní průčelí, goticko-renesanční portál při vstupu do domu, barokní zárubně a dveře, pilíř klenby zadního sklepa, trámový strop, barokní klenba dolní síně, nádrž na vodu z roku 1680.